Startup: SportCentral
Období: 2010 – 2011

Ve zkratce

V létě 2010 jsem začal s kamarádem Honzou hrát tenis. A hledali jsme, kam bychom na něj mohli chodit. On bydlel v Plzni, já ve Zruči pár kilometrů od Plzně. Dobré by bylo mít něco na půl cesty. Dobré by také bylo, kdyby to moc nestálo.

Šel jsem na Google, hledal jsem a procházel weby jednotlivých kurtů. Hledal jsem i v Google mapách, Firmy.cz a nakonec v různých poloprázdných sportovních katalozích. Nebylo nic, kde bych mohl vidět všechny tenisové kurty v Plzni, porovnat si je, podívat se na všechny na mapě. Většina katalogů skončila po naprogramování a nikdo se o ně už nestaral.

Nápad, co vytvořit, byl poměrně jednoduchý – databázi sportovních zařízení. A jelikož jsem dříve přemýšlel o rezervačnímu systému pro zubaře, měl by tento katalog sportovišť dovolit lidem rovnou i rezervaci. S Vláďou a Davidem, se kterými jsem chtěl projekt dělat, jsme to vystihli slovy „Hledej. Rezervuj. Sportuj.“ A po předchozích 2 pokusech, které jsme nezrealizovali, jsme se koncem roku 2010 konečně pustili do SportCentralu.

Delší verze

Pojďme na krátký exkurs do minulosti. Psal se rok 2009, prosinec, podvečer. Na Americké třídě v Plzni bylo asi 5 centimetrů sněhu a další vločky pomalu padaly z potemnělého nebe. Živě si ten večer pamatuji. Šel jsem zrovna na autobus domů a přemýšlel, jaký internetový projekt bych mohl udělat. Do toho mě napadlo, že už jsem dlouho nebyl u zubaře. V tu chvíli mi to bylo jasné – u zubaře jsem nebyl, protože se mi tam nikdy nechce telefonovat a tam a zpět řešit, kdy má volno ona a kdy já. Ale kdybych si mohl zarezervovat zubaře online jako místo v kině…

A tak jsem s dalšími dvěma přáteli začal vymýšlet rezervační systém pro zubaře. Bohužel zůstalo pouze u přemýšlení, nikdo z nás na to neměl moc času. Po nějaké době jsme objevili, že už se někdo pokouší o Katalog stomatologů. Ten obsahoval i něco, co se nám jevilo jako budoucí rezervační systém (ale dodnes jej asi nemají). Nápad skončil v šuplíku.

Když ne zubaři, pojďme to jen trochu změnit a udělejme rezervační systém pro restaurace. Nebylo by dobré, kdybychom si tam mohli zarezervovat stůl? Nebo dokonce objednat jídlo na určitou hodinu a pak přijít a nemuset 20 minut čekat? Ale i to jsme nakonec vzdali v obavě z konkurence – Lunchtime.cz. A stejně jako katalog stomatologů, ani Lunchtime námi zamýšlený model neudělalo. O to větší je to škoda, že v USA funguje např. OpenTable nebo že se v ČR s tímto konceptem chystá začít Neptunio.

V srpnu a září 2010 jsme s Davidem a Vláďou opět přemýšleli, co dál dělat. IT byla vždy jasná volba. Shromáždili jsme asi tři desítky nápadů a vybrali z nich to, čemu jsme říkali SoftStore. SoftStore mělo být tržiště pro webové i desktopové aplikace pro Windows, s nástupem smartphonů bychom se dostali i k mobilním. Někdy v té době ale Microsoft spustil svůj Windows Store a Windows Phone Marketplace a další platformy byly obsazené už dříve (Android Market, dnes Google Play, nebo iTunes od Apple). Nápad opět skončil v šuplíku.

3 nápady na podnikání jsme zahodili a nic neudělali a u kterých se nakonec ukázalo, že fungují. Už to chtělo konečně něco začít dělat, ne jen přemýšlet.

V létě 2010 jsem začal s kamarádem Honzou hrát tenis. A hledali jsme, kam bychom na něj mohli chodit. On bydlel v Plzni, já ve Zruči pár kilometrů od Plzně. Dobré by bylo mít něco na půl cesty. Dobré by také bylo, kdyby to moc nestálo.

Šel jsem na Google, hledal jsem a procházel weby jednotlivých kurtů. Hledal jsem i v Google mapách, Firmy.cz a nakonec v různých poloprázdných sportovních katalozích. Nebylo nic, kde bych mohl vidět všechny tenisové kurty v Plzni, porovnat si je, podívat se na všechny na mapě. Většina katalogů skončila po naprogramování a nikdo se o ně už nestaral.

Nápad, co vytvořit, byl poměrně jednoduchý – databázi sportovních zařízení. A jelikož jsem dříve přemýšlel o rezervačnímu systému pro zubaře, měl by tento katalog sportovišť dovolit lidem rovnou i rezervaci. S Vláďou a Davidem, se kterými jsem chtěl projekt dělat, jsme to vystihli slovy „Hledej. Rezervuj. Sportuj.“ A po předchozích 3 pokusech, které jsme nezrealizovali, jsme se koncem roku 2010 konečně pustili do SportCentralu.

Nebylo to nic objevného, prostě to udělat jen dobře a nenechat se odradit tím, že už existuje konkurence. A postupně se na první nápad nabalovaly další myšlenky, co všechno by měl SportCentral dělat…